Post by Tirnoq on May 5, 2019 18:43:10 GMT
Jméno: Tirnoq Aethereus
(The Gambit)
Pohlaví: muž
Rasa: Člověk
Věk: mladistvý (19 let)
Hodnost: Novic
Skupina: žádná
Rodina:
Původ: Středozem
Vzhled: Tir je obyčejný človíček vzrůstu asi 190 cm, který není žádným akčním hrdinou, který je samý sval. Koneckonců pořád je to líný čaroděj, co nikdy nedržel v ruce meč, natož aby vůbec někdy bojoval a v boji se nějak extrémně trénoval. Přesto vše mu však u pasu visí kord (rapír), který mu slouží k zastrašování jeho nepřátel. Vždy je možné ho vidět v jeho klasickém outfitu. Má dlouhý hnědý kabát už trochu obnošený, bílou starou košili, hnědé kalhoty a hnědé boty. Podle nálady vždy nosí i klobouk, za kterým schovává běžně u karet svou pokerface. Co se jeho tváře týče, první, co jej prozrazuje jako takového profy vagabunda jsou moc neupravené vousy a rozpuštěné delší vlasy. Ačkoliv se vždy snažil vyhýbat konfliktům, na těle má několik jizev od toho, jak už byl párkrát vystaven velkému nebezpečí, pro něj značí, že byl nachytán, jak fixluje u karet.
Povaha, historie: Tir pochází z nuznějších poměrů, žádná šlechta. Jeho otec byl mešťan, který se živil obchodničinou. Neměli nějaké bohatství, ale také nikdy nebyli zrovna na pokraji chudoby, kdy by neměli co do pusy. Otec mohl dopřát svému jedinému synovi vzdělání, které v té době bylo dost nákladné, ale bylo to pro dobro hocha. Škola mladému Tirnoqovi nikdy nic moc neříkala. Vždy se raději toulal po městě nebo i mimo hradby města. Měl toulavou povahu, ale studiu se věnoval svědomitě, protože táta i mamka ho striktně vedli k tomu, že jen se studiem se bude moci v budoucnu prosadit. Jako dítě s ním bylo mnoho starostí, byl to typický průšvihář, který se dostával do malérů jak vlastní hloupostí, tak i touláním se se špatnými děcky. Jedno se mu ale upřít nedalo. Energie měl vždy na rozdávání a byl pro každou špatnost, takže už od mala to nebyl žádný strašpytel.
Když samozřejmě přišla puberta, všechny jeho zájmy se změnily. Rodičové už oba věděli, že nutit ho mohou k čemukoliv, ale jestli to udělá, to bylo vždy ve hvězdách. Ironicky přes všechnu jeho flákačskou povahu vždy zvládal studiem proplouvat a neměl potíže s učiteli. S tímto mládím přišli i první lásky a také první zakázané „dospělácké věci“. Pro něj to zatím neznačilo ani tak alkohol jako spíše nahánění dívek a místy partička kostek s chlapci bohatých pánů, kteří svým mladým vždy dali nějaké peníze. Nedalo by se říct, že by měl Tir nějaké extrémní štěstí nebo smůlu. Typicky někdy se dařilo a někdy byl zase švorc a musel žebrat u otce s tím, že je třeba na nové knihy nebo pomůcky. V tomto věku byly děti dost často ve velkých městech na školách podrobeni zkoušce místních kouzelníků, zda se náhodou mezi šlechtici nenašel nějaký urozený, kterému bylo do vínku dáno umění magie. Mladý Tir se toho chtěl také zúčastnit, ale všichni věděli, že je to jenom plebejec, který dozajista nemohl žádných schopností nabýt. To jej však vůbec nezastavilo. Už od mládí neustále létal po městě a každou překážku, kterou měl vždy rád, přeskakoval nebo jen tak blbnul. Vyšplhal po oknech místní školy až do okna, které vedlo do třídy, kde probíhala zkouška magie. Sledoval jakým způsobem se to děje a snažil se pochytit přes okno všechno, co bylo kolem proneseno. Zkouška byla snadná. U katedry byla na stojanu křišťálová koule, ke které postupně přicházeli studenti, a přikládaly na kouli svou ruku. Po pronesení slov zkoušejícím se chvíli nic nedělo a potom se vždy koule rozzářila. Studenti vypadali, že se na něco soustředí a snaží se v sobě rozhodně tento dar probudit, aby se jejich život ubíral novým směrem. Pokud student získal jeden z živlů, koule se vždy rozzářila barvou daného elementu. Zkouška probíhala několik minut. Mnoho zklamaných odcházelo od koule a těm, kterým se to událo, už byly v jedné skupince a užívali si i jen to, když jim z rukou třeba jen trochu zajiskřilo nebo se objevil náznak nějaké magie. Po zkoušce si přednášející ihned odvedl nalezené studenty k řediteli, aby jej obeznámil s výsledky. To byla jeho šance.
Potichu se vkradl do třídy. Rozhlédl se ještě, jestli tu už opravdu nikdo nezůstal. Když měl jistotu, že se nikdo neukáže, přistoupil ke kouli, zhluboka se nadechl a přiložil ruku na kouli. Dlouho se nic nedělo, když v tom to uviděl… Najednou se octl v prázdném prostoru, kde bylo pouze bílé světlo. Trochu se vyděsil a začal v myšlenkách křičet, jestli tam někdo není. Snažil se soustředit a zjistit, zda to třeba není jenom sen nebo nějaká jeho představa. Po několika minutách ticha se ozval pouze tichý hlas: „Neurozený přišel snad žádat o nějaké dary? Jak hloupý musíš být, aby ses vůbec o něco takového pokusil. Pokud tě u toho najdou, rozhodně tě budou čekat potíže, mladý chlapče. Hmm.. Ale na tobě není vidět strach, není tu vidět, že bys měl sklony k moci či temnotě. Copak tu nejsi, abys získal moc? Aby se tě všichni obávali a klaněli se před tebou? Uznávali tě jako mocného čaroděje, který by mohl lusknutím prstu srovnat cokoliv se zemí? Ohh néé… To ty nejsi. Ty sám vlastně nevíš, co tady chceš získat. Netušíš, co ti život chystá, netušíš, kudy se vydáš. Hehe… Mohlo by být zajímavé si trochu pohrát s tvým osudem, smrtelné dítě. Nu budiž… Dám ti dar všemi opěvován. Užívej jej, jak uznáš za vhodné.“ S těmito slovy ucítil Tir neuvěřitelný nával energie, který jej donutil dokonce silně vykřiknout. Celou místnost zahltilo jasně bílé světlo, které okny unikalo až za hranice samotné školy. Když světlo ustalo, Tir ležel v bezvědomí ve třídě, když tam zrovna dorazil zkoušející, který se vrátil pro kouli…
Po probuzení Tir zjistil, že sedí v křesle v ředitelně. U stolu ředitele probíhala vášnivá diskuze mezi ředitelem a od pohledu zřejmým mágem, který pronášel slova ve smyslu: „Je mi jedno, zda je tento chlapec plebejec či urozený. Probudil se živel energie. To nemůžeme nechat jen tak. Musí se tento talent rozvíjet, jinak upadne v zapomnění a budeme čekat desítky zkoušek, než někoho takového najdeme.“ Když si oba všimli, že už je vzhůru, čaroděj nezaváhal, nabídl pomoc Tirovi. Představil se jako Aldorius Vale, učitel magie na kouzelnické akademii v hlavním městě. Po několika zdvořilostních frázích se Tir vydal se starým čarodějem k nim domů. Po příchodu si čaroděj promluvil s oběma rodiči, kteří vypadali nadšeně z té novinky, ale zároveň ustaraně. Věděli, že pokud půjde na akademii, bude lepší jeho nuzný původ utajit a syna se prakticky vzdát. Když přišlo na lámání chleba, otec se ujal toho, že to synovi poví a vysvětlí mu, jak se teď nová situace bude mít. Po těchto všech událostech se nakonec Tir vydal s Aldoriem do akademie a Tir tak musel za sebou nechat celý svůj starý život…
Akademie pro něj byla novým, zcela neznámým prostředím. Cítil se tam jako člověk, co tam nepatří. Všude naparádění kašpaři a paničky, kteří si navzájem lezli do zadku a potom jeden druhého za zády pomlouvali. Tir sám neměl kdovíjaké extra mravy. Nikdy to nepotřeboval na své škole a ono i děti šlechticů z jeho města taky nebyli zrovna ukázkoví v mnoha případech. Zde to ale bylo zcela jiné. Bylo přímo cítit, že každý jeden z těchto studentů se cítil nadřazeně a jako něco víc než jsou ti mimo akademii. Tira to štvalo, proto byl nonstop v křížku s místní smetánkou. Rvačky, urážky, věčné neshody a potyčky mu udělali úžasnou pověst po škole. Tir byl proti všem pravidlům té školy, ale byl si vědom toho, že je něčím, speciální, proto vždy vyvázl ze všeho s napomenutím. Ačkoliv si nesedl s ostatními studenty, studium ho bavilo a on začal zdokonalovat své nové schopnosti. Nevnímal, co si o něm myslí, bylo mu to jedno. On se soustředil na to, co potřeboval.
Přes všechny akademické úspěchy mu i tak chyběla tradiční nuzná zábava lidí, kterým rozuměl. Proto se tajně vytrácel z kolejí, mířil vždy do nejbližšího města a hospody, aby si tam trocha té zábavy užil. S jeho nově nabitými schopnostmi bylo i mnohem snazší najednou vyhrávat a trochu si pomoci v tom štěstí. Vše se dařilo, dokud se jednou celá věc s tímto hazardem nerozšířila po škole. Někdo totiž Tira v noci viděl a udal. Potom už nebylo nic těžkého získat informace od měšťánů, zda někdy opravdu Tira viděli. Ačkoliv vše na území školy vždy Tirnoqovi nějak prošlo kvůli jeho schopnostem, toto už bylo přes hranici. Svými pletichami a karbaničením zkazil pověst celé škole. To už nemohl přehlédnout nikdo. Ačkoliv to Tira moc netrápilo, trochu si uvědomil, že by tak mohli skončit jeho možnosti ve studiu. To jediné ho asi zamrzelo, ale tento osud přijal a nemohl s tím asi nic už dělat. Když přišlo na jeho vyloučení, starý Aldorius sdělil Tirovi, že se v něm velice zklamal a že jen plýtvá svým potenciálem. Přes tato všechna bolestivá slova mu však starý čaroděj dal kopii svitku s potřebnými informacemi, které by se dozvěděl během studia. Ovšem byl teď odkázán jen sám na sebe. Cítil se zrazený celým světem. Proto se teď toulá od města k městu jako obchodník, ale celý jeho obchod stojí na tom, že vlastně karbaničí, obere své soupeře a potom si užívá rozmarů za pomoci vydělaných peněz. Obstaral si krásné oblečení, klobouk, novou identitu a svůj věrný kord, se kterým se nikdy ani nenaučil zacházet. Je to taková ta typická veselá nátura, která si užívá života, rozmarů a žije spíše bohémským životem. Nyní je mu 19 let a on se nezměnil ani o chlup.
Poznámka: Během let karbaničení si Tir vyvinul vlastní styl magie za pomoci karet. Vše je řízeno schopnostmi spjatými s jeho živlem jako telekineze záblesky a jiné. Karty může používat i k útoku.
Schopnosti: Magie, Diplomacie
Dovednosti:
Magie: Živelná magie – Energie
Aktivity: Hazardní hry, šplh
Řemeslo: Obchodník
Znalosti: Magický jazyk, Magické symboly
Talenty:
Příběh:
Vztahy:
Zvířata:
Zásluhy:
ZK:
Peníze:
Inventář:
1. starší až později, ale takto vypadá v civilu
2. aktuální věk
(The Gambit)
Pohlaví: muž
Rasa: Člověk
Věk: mladistvý (19 let)
Hodnost: Novic
Skupina: žádná
Rodina:
Původ: Středozem
Vzhled: Tir je obyčejný človíček vzrůstu asi 190 cm, který není žádným akčním hrdinou, který je samý sval. Koneckonců pořád je to líný čaroděj, co nikdy nedržel v ruce meč, natož aby vůbec někdy bojoval a v boji se nějak extrémně trénoval. Přesto vše mu však u pasu visí kord (rapír), který mu slouží k zastrašování jeho nepřátel. Vždy je možné ho vidět v jeho klasickém outfitu. Má dlouhý hnědý kabát už trochu obnošený, bílou starou košili, hnědé kalhoty a hnědé boty. Podle nálady vždy nosí i klobouk, za kterým schovává běžně u karet svou pokerface. Co se jeho tváře týče, první, co jej prozrazuje jako takového profy vagabunda jsou moc neupravené vousy a rozpuštěné delší vlasy. Ačkoliv se vždy snažil vyhýbat konfliktům, na těle má několik jizev od toho, jak už byl párkrát vystaven velkému nebezpečí, pro něj značí, že byl nachytán, jak fixluje u karet.
Povaha, historie: Tir pochází z nuznějších poměrů, žádná šlechta. Jeho otec byl mešťan, který se živil obchodničinou. Neměli nějaké bohatství, ale také nikdy nebyli zrovna na pokraji chudoby, kdy by neměli co do pusy. Otec mohl dopřát svému jedinému synovi vzdělání, které v té době bylo dost nákladné, ale bylo to pro dobro hocha. Škola mladému Tirnoqovi nikdy nic moc neříkala. Vždy se raději toulal po městě nebo i mimo hradby města. Měl toulavou povahu, ale studiu se věnoval svědomitě, protože táta i mamka ho striktně vedli k tomu, že jen se studiem se bude moci v budoucnu prosadit. Jako dítě s ním bylo mnoho starostí, byl to typický průšvihář, který se dostával do malérů jak vlastní hloupostí, tak i touláním se se špatnými děcky. Jedno se mu ale upřít nedalo. Energie měl vždy na rozdávání a byl pro každou špatnost, takže už od mala to nebyl žádný strašpytel.
Když samozřejmě přišla puberta, všechny jeho zájmy se změnily. Rodičové už oba věděli, že nutit ho mohou k čemukoliv, ale jestli to udělá, to bylo vždy ve hvězdách. Ironicky přes všechnu jeho flákačskou povahu vždy zvládal studiem proplouvat a neměl potíže s učiteli. S tímto mládím přišli i první lásky a také první zakázané „dospělácké věci“. Pro něj to zatím neznačilo ani tak alkohol jako spíše nahánění dívek a místy partička kostek s chlapci bohatých pánů, kteří svým mladým vždy dali nějaké peníze. Nedalo by se říct, že by měl Tir nějaké extrémní štěstí nebo smůlu. Typicky někdy se dařilo a někdy byl zase švorc a musel žebrat u otce s tím, že je třeba na nové knihy nebo pomůcky. V tomto věku byly děti dost často ve velkých městech na školách podrobeni zkoušce místních kouzelníků, zda se náhodou mezi šlechtici nenašel nějaký urozený, kterému bylo do vínku dáno umění magie. Mladý Tir se toho chtěl také zúčastnit, ale všichni věděli, že je to jenom plebejec, který dozajista nemohl žádných schopností nabýt. To jej však vůbec nezastavilo. Už od mládí neustále létal po městě a každou překážku, kterou měl vždy rád, přeskakoval nebo jen tak blbnul. Vyšplhal po oknech místní školy až do okna, které vedlo do třídy, kde probíhala zkouška magie. Sledoval jakým způsobem se to děje a snažil se pochytit přes okno všechno, co bylo kolem proneseno. Zkouška byla snadná. U katedry byla na stojanu křišťálová koule, ke které postupně přicházeli studenti, a přikládaly na kouli svou ruku. Po pronesení slov zkoušejícím se chvíli nic nedělo a potom se vždy koule rozzářila. Studenti vypadali, že se na něco soustředí a snaží se v sobě rozhodně tento dar probudit, aby se jejich život ubíral novým směrem. Pokud student získal jeden z živlů, koule se vždy rozzářila barvou daného elementu. Zkouška probíhala několik minut. Mnoho zklamaných odcházelo od koule a těm, kterým se to událo, už byly v jedné skupince a užívali si i jen to, když jim z rukou třeba jen trochu zajiskřilo nebo se objevil náznak nějaké magie. Po zkoušce si přednášející ihned odvedl nalezené studenty k řediteli, aby jej obeznámil s výsledky. To byla jeho šance.
Potichu se vkradl do třídy. Rozhlédl se ještě, jestli tu už opravdu nikdo nezůstal. Když měl jistotu, že se nikdo neukáže, přistoupil ke kouli, zhluboka se nadechl a přiložil ruku na kouli. Dlouho se nic nedělo, když v tom to uviděl… Najednou se octl v prázdném prostoru, kde bylo pouze bílé světlo. Trochu se vyděsil a začal v myšlenkách křičet, jestli tam někdo není. Snažil se soustředit a zjistit, zda to třeba není jenom sen nebo nějaká jeho představa. Po několika minutách ticha se ozval pouze tichý hlas: „Neurozený přišel snad žádat o nějaké dary? Jak hloupý musíš být, aby ses vůbec o něco takového pokusil. Pokud tě u toho najdou, rozhodně tě budou čekat potíže, mladý chlapče. Hmm.. Ale na tobě není vidět strach, není tu vidět, že bys měl sklony k moci či temnotě. Copak tu nejsi, abys získal moc? Aby se tě všichni obávali a klaněli se před tebou? Uznávali tě jako mocného čaroděje, který by mohl lusknutím prstu srovnat cokoliv se zemí? Ohh néé… To ty nejsi. Ty sám vlastně nevíš, co tady chceš získat. Netušíš, co ti život chystá, netušíš, kudy se vydáš. Hehe… Mohlo by být zajímavé si trochu pohrát s tvým osudem, smrtelné dítě. Nu budiž… Dám ti dar všemi opěvován. Užívej jej, jak uznáš za vhodné.“ S těmito slovy ucítil Tir neuvěřitelný nával energie, který jej donutil dokonce silně vykřiknout. Celou místnost zahltilo jasně bílé světlo, které okny unikalo až za hranice samotné školy. Když světlo ustalo, Tir ležel v bezvědomí ve třídě, když tam zrovna dorazil zkoušející, který se vrátil pro kouli…
Po probuzení Tir zjistil, že sedí v křesle v ředitelně. U stolu ředitele probíhala vášnivá diskuze mezi ředitelem a od pohledu zřejmým mágem, který pronášel slova ve smyslu: „Je mi jedno, zda je tento chlapec plebejec či urozený. Probudil se živel energie. To nemůžeme nechat jen tak. Musí se tento talent rozvíjet, jinak upadne v zapomnění a budeme čekat desítky zkoušek, než někoho takového najdeme.“ Když si oba všimli, že už je vzhůru, čaroděj nezaváhal, nabídl pomoc Tirovi. Představil se jako Aldorius Vale, učitel magie na kouzelnické akademii v hlavním městě. Po několika zdvořilostních frázích se Tir vydal se starým čarodějem k nim domů. Po příchodu si čaroděj promluvil s oběma rodiči, kteří vypadali nadšeně z té novinky, ale zároveň ustaraně. Věděli, že pokud půjde na akademii, bude lepší jeho nuzný původ utajit a syna se prakticky vzdát. Když přišlo na lámání chleba, otec se ujal toho, že to synovi poví a vysvětlí mu, jak se teď nová situace bude mít. Po těchto všech událostech se nakonec Tir vydal s Aldoriem do akademie a Tir tak musel za sebou nechat celý svůj starý život…
Akademie pro něj byla novým, zcela neznámým prostředím. Cítil se tam jako člověk, co tam nepatří. Všude naparádění kašpaři a paničky, kteří si navzájem lezli do zadku a potom jeden druhého za zády pomlouvali. Tir sám neměl kdovíjaké extra mravy. Nikdy to nepotřeboval na své škole a ono i děti šlechticů z jeho města taky nebyli zrovna ukázkoví v mnoha případech. Zde to ale bylo zcela jiné. Bylo přímo cítit, že každý jeden z těchto studentů se cítil nadřazeně a jako něco víc než jsou ti mimo akademii. Tira to štvalo, proto byl nonstop v křížku s místní smetánkou. Rvačky, urážky, věčné neshody a potyčky mu udělali úžasnou pověst po škole. Tir byl proti všem pravidlům té školy, ale byl si vědom toho, že je něčím, speciální, proto vždy vyvázl ze všeho s napomenutím. Ačkoliv si nesedl s ostatními studenty, studium ho bavilo a on začal zdokonalovat své nové schopnosti. Nevnímal, co si o něm myslí, bylo mu to jedno. On se soustředil na to, co potřeboval.
Přes všechny akademické úspěchy mu i tak chyběla tradiční nuzná zábava lidí, kterým rozuměl. Proto se tajně vytrácel z kolejí, mířil vždy do nejbližšího města a hospody, aby si tam trocha té zábavy užil. S jeho nově nabitými schopnostmi bylo i mnohem snazší najednou vyhrávat a trochu si pomoci v tom štěstí. Vše se dařilo, dokud se jednou celá věc s tímto hazardem nerozšířila po škole. Někdo totiž Tira v noci viděl a udal. Potom už nebylo nic těžkého získat informace od měšťánů, zda někdy opravdu Tira viděli. Ačkoliv vše na území školy vždy Tirnoqovi nějak prošlo kvůli jeho schopnostem, toto už bylo přes hranici. Svými pletichami a karbaničením zkazil pověst celé škole. To už nemohl přehlédnout nikdo. Ačkoliv to Tira moc netrápilo, trochu si uvědomil, že by tak mohli skončit jeho možnosti ve studiu. To jediné ho asi zamrzelo, ale tento osud přijal a nemohl s tím asi nic už dělat. Když přišlo na jeho vyloučení, starý Aldorius sdělil Tirovi, že se v něm velice zklamal a že jen plýtvá svým potenciálem. Přes tato všechna bolestivá slova mu však starý čaroděj dal kopii svitku s potřebnými informacemi, které by se dozvěděl během studia. Ovšem byl teď odkázán jen sám na sebe. Cítil se zrazený celým světem. Proto se teď toulá od města k městu jako obchodník, ale celý jeho obchod stojí na tom, že vlastně karbaničí, obere své soupeře a potom si užívá rozmarů za pomoci vydělaných peněz. Obstaral si krásné oblečení, klobouk, novou identitu a svůj věrný kord, se kterým se nikdy ani nenaučil zacházet. Je to taková ta typická veselá nátura, která si užívá života, rozmarů a žije spíše bohémským životem. Nyní je mu 19 let a on se nezměnil ani o chlup.
Poznámka: Během let karbaničení si Tir vyvinul vlastní styl magie za pomoci karet. Vše je řízeno schopnostmi spjatými s jeho živlem jako telekineze záblesky a jiné. Karty může používat i k útoku.
Schopnosti: Magie, Diplomacie
Dovednosti:
Magie: Živelná magie – Energie
Aktivity: Hazardní hry, šplh
Řemeslo: Obchodník
Znalosti: Magický jazyk, Magické symboly
Talenty:
Příběh:
Vztahy:
Zvířata:
Zásluhy:
ZK:
Peníze:
Inventář:
1. starší až později, ale takto vypadá v civilu
2. aktuální věk